Obyvatelé azylu / Kozy
![]() | OTÝLIE Otylka k nám přišla na jaře roku 2014, pochází z domácího užitkového chovu. Kvůli pastrukům nebyla použitelná k dojení mléka ani dalšímu chovu. Přivezli jsme ji jako tříměsíční kůzlátko, přesto již byla březí, o čemž jsme neměli ani tušení. Narodil se jí syn Matýsek, se kterým strávila celý jeho, bohužel krátký, život. Otylka je koza náladová, často vzteklá, pro trknutí nejde daleko. |
![]() | ![]() |
![]() | VOJTA Po smrti Matýska byla Otylka moc smutná. Dozvěděli jsme se o kozlíčkovi, kterému zemřela maminka a zbytek stáda ho od té doby tvrdě šikanoval, nepustili ho k jídlu ani do chlívku. Když jsme pro něj přijeli, krčil se za stromem a při odjezdu vřeštěl na celé kolo. Vojta u nás zesílil, vyrostl z něj krásný kozlík. Nabyl ztracené sebevědomí, je to hodný, veselý kluk, co veškeré dění rád komentuje. |
![]() | ![]() |
![]() | EMILKA Emilka s námi jela domů zcela neplánovaně spolu se svým polovičním bráškou Vojtou. Majitel se zrovna potýkal se složitou životní situací, čekalo ho stěhování a věděl, že si s sebou všechny kozičky vzít nemůže. I když chtěl Emilku původně prodat, zvítězila empatie a Emilka nám byla darována. Až doma jsme pořádně ocenili, že jsme ji vzali s sebou. Je to kozička mírná, opatrná a neskutečně mlsná. Od začátku byla a stále je Vojtovou velkou oporou. |
![]() | ![]() |
![]() | MARUŠKA Pár vesnic od nás staví dům Vietnamci. Ti jednoho dne přivezli dvě kozičky. Jednu okamžitě zařízli a snědli, druhou darovali pánovi, který sice neměl srdce ji zabít, ale ani podmínky k chovu. A tak strávila dva měsíce na řetězu u opuštěného domu. Krmili ji pečivem, neměla seno, přístřešek ani kamarádky. Z řetězu se prý i vyvlékla, ale nešla za svobodou, přestože objekt nemá vrata a mohla jednoduše odejít. Zůstala tam smířená s osudem. Když mi pán ten příběh vyprávěl, bylo mi do pláče. Druhý den jsme pro ni jeli, pojmenovali jsme ji Maruška. Okamžitě zapadla do kozí party, je to tuze hodná a mírná holčička, která miluje všechny návštěvy. |
![]() | ![]() |