Obyvatelé azylu / Kozy

OTÝLIE

Otylka k nám přišla na jaře roku 2014 z domácího užitkového chovu. Kvůli pastrukům nebyla použitelná k dojení mléka ani dalšímu chovu. Přivezli jsme ji jako tříměsíční kůzlátko, přesto již byla březí, o čemž jsme neměli ani tušení. Narodil se jí syn Matýsek, se kterým strávila celý jeho, bohužel krátký, život. Otylka je koza velice náladová, často vzteklá, pro trknutí nejde daleko. Moje maminka ji však nejvíc miluje, navzdory všem zraněním, která jí už způsobila. 

VOJTA

Po smrti Matýska byla Otylka moc smutná. Dozvěděli jsme se o kozlíčkovi, kterému zemřela maminka a zbytek stáda ho od té doby tvrdě šikanoval, nepustili ho k jídlu ani do přístřešku. Když jsme pro něj přijeli, krčil se za stromem a pomekával. Vojta u nás zesílil, vyrostl z něj krásný kozlík. Nabyl ztracené sebevědomí, je to hodný, veselý kluk, co veškeré dění rád komentuje. Občas si troufne i na šéfovou Otýlii.

EMILKA

Emilka s námi jela domů zcela neplánovaně spolu se svým polovičním bráškou Vojtou. Jejich majitel se zrovna potýkal se složitou životní situací, čekalo ho stěhování a věděl, že si s sebou všechny kozičky vzít nemůže. I když chtěl Emilku původně prodat, zvítězila empatie a Emilka nám byla darována. Až doma jsme pořádně ocenili, že jsme ji vzali s sebou. Od začátku byla a stále je Vojtovou velkou oporou. Je to kozička velice hodná, opatrná a neskutečně mlsná.

MARUŠKA

Maruška se měla stát stejně jako její kamarádka surovinou asijské kuchyně. První kozička zřejmě nesplnila chuťová očekávání, proto Marušku darovali pánovi, který sice neměl srdce ji zabít, ale ani podmínky k chovu. A tak strávila dva měsíce na řetězu u opuštěného domu. Krmili ji pečivem, neměla seno, přístřešek ani kamarády svého druhu. Když mi pán ten příběh vyprávěl, bylo mi do pláče. Saozřejmě jsme pro ni následující den jeli. Maruška okamžitě zapadla do kozí party, je to tuze hodná a kontaktní holčička, která miluje všechny návštěvy, nejvíc pak dětské.