Obyvatelé azylu / Kozy

OTÝLIE

Otylka k nám přišla na jaře roku 2014, pochází z domácího užitkového chovu. Kvůli pastrukům nebyla použitelná k dojení mléka ani dalšímu chovu. Přivezli jsme ji jako tříměsíční kůzlátko, přesto již byla březí, o čemž jsme neměli ani tušení. Narodil se jí syn Matýsek, se kterým strávila celý jeho, bohužel krátký, život. Otylka je koza náladová, často vzteklá, pro trknutí nejde daleko.
Ráda se přetlačuje, což ne každý uvítá.

VOJTA

Po smrti Matýska byla Otylka moc smutná. Dozvěděli jsme se o kozlíčkovi, kterému zemřela maminka a zbytek stáda ho od té doby tvrdě šikanoval, nepustili ho k jídlu ani do chlívku. Když jsme pro něj přijeli, krčil se za stromem a při odjezdu vřeštěl na celé kolo. Vojta u nás zesílil, vyrostl z něj krásný kozlík. Nabyl ztracené sebevědomí, je to hodný, veselý kluk, co veškeré dění rád komentuje.

EMILKA

Emilka s námi jela domů zcela neplánovaně spolu se svým polovičním bráškou Vojtou. Majitel se zrovna potýkal se složitou životní situací, čekalo ho stěhování a věděl, že si s sebou všechny kozičky vzít nemůže. I když chtěl Emilku původně prodat, zvítězila empatie a Emilka nám byla darována. Až doma jsme pořádně ocenili, že jsme ji vzali s sebou. Je to kozička mírná, opatrná a neskutečně mlsná. Od začátku byla a stále je Vojtovou velkou oporou.

MARUŠKA

Pár vesnic od nás staví dům Vietnamci. Ti jednoho dne přivezli dvě kozičky. Jednu okamžitě zařízli a snědli, druhou darovali pánovi, který sice neměl srdce ji zabít, ale ani podmínky k chovu. A tak strávila dva měsíce na řetězu u opuštěného domu. Krmili ji pečivem, neměla seno, přístřešek ani kamarádky. Z řetězu se prý i vyvlékla, ale nešla za svobodou, přestože objekt nemá vrata a mohla jednoduše odejít. Zůstala tam smířená s osudem. Když mi pán ten příběh vyprávěl, bylo mi do pláče. Druhý den jsme pro ni jeli, pojmenovali jsme ji Maruška. Okamžitě zapadla do kozí party, je to tuze hodná a mírná holčička, která miluje všechny návštěvy.