Ovečky

ŽOFIE

Žofinku jsme přivezli v létě 2014 spolu s Mikeškou. Obě byly hubené, oškubané a vyděšené. Žofince právě vzali syna a denně ji převáželi v kleci na vleku jako levnou sekačku. U nás se Žofka hezky zakulatila, stala se těžce závislá na chlebíčku a dokáže si ho hlasitě vybečet. Obě ovečky zůstaly dost plaché, Žofinka si však přece jen občas přijde pro pohlazení.

MIKEŠKA

Mikešku jsme přivezli v létě 2014 spolu s Žofinkou, byla právě odebrána mamince, a tak se upnula na Žofku. Dodnes ji má za vzor a všude za ní běhá. Mikeška je nejhodnější ovečka. Pro její roztomilost by ji všichni moc rádi mazlili, ona se však lidí doslova štítí. Na milost nás vezme jen na podzim, když padají ořechy, které tak miluje. Za vyloupnutý oříšek se s krajním odporem nechá i pohladit.

OVEČKIN

Léta jsem měla jasno, že až k nám jednou přijde bílý beránek, bude se jmenovat Ovečkin. Nečekala jsem však, že se bude svému jmenovci podobat i velikostí. V mých představách byl Ovečkin minimálně poloviční než ten, který přijel jednoho březnového dne roku 2019.Mezi zvířectvem zavládla všeobecná panika, které jsme zpočátku podlehli i my. Ukázalo se však, že Ovečkin je velký nejen tělem, ale i srdcem a okamžitě si nás získal. Tak přítulnou a k člověku důvěřivou ovečku jsem ještě nepoznala. Běhá za námi jako pejsek, schovává se za nás, když tuší nebezpečí. Miluje procházky na vodítku a mazlit se vydrží hodiny. Ovča je obří dobrák, který stále ještě roste, i když už dosáhl velikosti telátka.